Patrik Ouředník

    je český spisovateľ, roku 1984 emigroval do Paríža. Vo Francúzsku pôsobil ako editor štvrťročníka L’Autre Europe a roce 1992 inicioval založenie Svobodné univerzity v Nouallaguetu. Vo svojich skvelých prekladoch predstavil francúzskym čitateľom diela Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, Miroslava Holuba a Jiřího Grušu, do češtiny preložil prózy Francoisa Rabelaisa, Samuela Becketta, Henriho Michauxe či Clauda Simona. Je autorom niekoľkých románov, ako Příhodná chvíle, 1855; Ad acta a Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem, ale najmä knihy Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, v ktorej autor predstavuje 20. storočie so všetkými jeho protirečeniami a veľkými ilúziami. Europeana, ktorej dramatizáciu uviedlo aj Slovenské komorné divadlo Martin, vyšla vo viac ako dvadsiatich jazykoch (aj v slovenskom preklade), čím sa stala najprekladanejšou českou knihou od novembra 1989. „Můžeme se domnívat, že Nový zákon je neskonale mírumilovnější než Korán, sebemodernější svatá kniha není zárukou modernity a sebezpozdilejší text nepředjímá nutně zpozdilost. Bývaly doby, kdy islámská elita byla tolerantnější než křesťanská. Jako každé velké náboženství vytvořil islám svébytná umělecká díla i art de vivre. O důvod víc, abychom z muslimů nedělali méněcenné bytosti – či méněcenné občany –, jako je tomu v případě ,ohledů na náboženské cítění muslimské menšiny’. Demokracie má daleko k ideální obci. Není nám zatěžko kritizovat její nedomyšlenosti, rozpornosti, nepravosti, poukázat na vzrůstající infantilizaci západní společnosti, na pozvolnou destrukci myšlení, na neodvratný zánik toho, čemu jsme kdysi říkali aristokracie ducha, na plytkost médií, zupáctví politiků, vymývání mozků v reklamách, na jalovost našeho počínání. Ba můžeme si i položit otázku, zda demokracie nevyčerpala historicky své možnosti a nesměřuje-li dnes k výlučné a definitivní nadvládě spotřebitelské a požitkářské logiky; její spornou zásluhou by v tom případě byl zrod nevražedného totalismu, huxleyovského báječného nového světa. Ale domníváme-li se vzdor všemu s Voltairem, že ,Zbavena svobody, čím by byla duše? / Podivnou věcí, bloudící slepě a hluše,’ pak by bylo případné si uvědomit, že islamismus je ve svém bojechtivém antidemokratismu nejzřejmější formou fašismu tohoto počátku 21. století.“