Tomáš Sedláček

    je český ekonóm. Žije v Prahe. Je autorom filozoficko-ekonomickej knihy Ekonomie dobra a zla, ktorá bola preložená do 21 jazykov, v mnohých krajinách sa stala bestsellerom a získala významné medzinárodné ocenenia. A bola tiež spracovaná do divadelnej podoby, ktorá mala v marci tohto roka premiéru v bratislavskom Štúdiu L+S. Ako dvadsaťštyriročný sa stal ekonomickým poradcom prezidenta Václava Havla, neskôr tiež ministra financií. Bol zaradený do prestížneho rebríčka 100 najvplyvnejších mysliteľov planéty (Top 100 Thought Leaders, GDI). Je členom niekoľkých výžnamným medzinárodných aj českých organizácií, predsedom dozornej rady Vize 97 a programovej rady nadácie Forum 2000. Bol členom Svetového ekonomického fóra v Davose, ďalej poradného tímu predsedu Európskej komisie založenej José Manuelom Barrosom a tiež dlhoročným členom Národnej ekonomickej rady vlády. V súčasnosti pôsobí ako hlavný makroekonomický stratég ČSOB. Prednáša filozofiu a ekonómiu na Univerzite Karlovej a je vyhľadávaným prednášajúcim a diskutérom na svetových univerzitách, konferenciách a v najrôznejších médiach. „Žijeme v době, kdy je již myslitelné − nikoli ovšem žádoucí či zatím proveditelné −, že by člověk žil svůj život na internetu. Již dnes na něm čím dál tím větší část života vedeme. ‚Tam mám všechny kamarády najednou, ať jsou, kde jsou (zkolabovaná vzdálenost), mám tam zábavu, stěhuje se mi tam práce. ‚Nový prostor‘ luxuje čím dál tím více materiálních věcí z našeho okolí a přetavuje je v pouhou duši, smysl, algoritmus, program, účel. Z budíku zbyla ‚budíkovitost‘ =  (algoritmus), ale ve své fyzické podobě budíky vymírají. To samé se stalo diářům, albům, stopkám, hodinkám, Zlatým stránkám, knihám, VHS kazetám… To vše už se odstěhovalo do amateriální dimenze, amateriálního světa, který si na internetu budujeme. Žijeme ve fascinující době, kdy na vlastní oči v přímém přenosu sledujeme evaporaci, vypařování, mizení věcí, žijeme v době přetavování, překládání materiálních věcí do jejich čistě nehmotné, duševní podoby. (…) Jsme tam, kde je naše vědomí. Když je divadelní představení dobré, zapomenete na to, že jste divákem, zapomenete na to, že to, co se před vámi odehrává, je hra, hra k dokonalosti mnohokrát nacvičená, zapomenete na to, že vše je umělé, jak situace, tak hrané emoce na jevišti. (…) Báseň, opera, přednáška, matematika, kniha, kázání, televizní pořad − to vše je forma ‚hypnózy‘, ve které se vaše vědomí pokouší tvarovat jakási jiná entita (autor, básník, přednášející, hlasatel). I zdánlivě neutrální věci − třeba budovy − nás ovlivňují. Každý architekt přece chce své stavbě ‚dát duši‘, aby lidem ‚něco říkala‘, aby měla nějaké poselství, atmosféru. (…) Básnicky, virtuálně, ve slovech, ve vlivech, v modelech, vírách, nadějích, představách a programech bydlíme, ať se nám to líbí, nebo ne. A jeden zbrusu nový, zcela virtuální svět si právě stavíme. A v tomto světě žijí jen duše věcí.“
    Foto: Michaela Danelová