Fajnbergovy zuby coby hrozivá lekce


V Bratislavě se před týdnem už podruhé konalo Středoevropské fórum, tentokrát na téma Jak zůstat svobodnými. Celý podnik, kterého se účastnily desítky intelektuálů z celé Evropy, včetně našeho redakčního kolegy, byl věnován spisovateli Milanu Šimečkovi. Zemřel před 20 lety, právě když se do Československa svoboda vracela.

Loni byl magnetem fóra Václav Havel. Nyní třímal náčelnickou hůl britsko-polský filozof Zygmunt Bauman, autor četných spisů, z nichž zvláště Modernita a holocaust či Tekutá modernita kolovaly v krvi mnoha spisovatelů a akademiků, kteří se na fóru stávali i řečníky.

Baumanovým partnerem v diskusích byl často šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik, někdy výbušný, jindy strohý, vždy nepřehlédnutelný. Poté co objal a zlíbal stařičkého Baumana, provedl totéž premiérce Ivetě Radičové. Ochranka jen zalapala po dechu. Poté Michnik uťal poněkud zdlouhavou debatu na téma, jak můžeme my, „již svobodní EU lidé“, pomoci té části východní Evropy, která se dosud dusí v totalitě, totiž Bělorusům: „Pokud si nepomohou sami, nepomůže jim nikdo.“

První diskusní panely byly věnovány domácím Romům. Nepřipravení návštěvníci ze západu často skloňovali jméno Sarkozy. Ti, kteří jsou z regionů, odkud Romové spíše prchají, než že by se tam houfně stahovali, často hovořili o romských osadách a městských ghettech, jejichž obyvatelé živoří. Rumunskou zkušenost zprostředkoval spisovatel Mircea Cartarescu, který přirovnal slumy středoevropských Romů k bývalé bídě amerických černochů, ze které nakonec vyšlehly plameny vzpoury. „My ale máme jen černé rapery, ne černé pantery,“ nesouhlasně mumlal kterýsi z delegátů.

Fórum je hnízdo intelektuálů, debata se tedy nutně zalomila k jazyku. „Nejsem Romka, jsem cigánečka,“ ohradila se proti politicky korektnímu označování Jeanette Maziniová, slovenská Romka, jejíž kořeny jsou právě v jedné z těch děsných osad. Píšu ale Romka a zůstanu u toho, vždyť pokud bych tuto krásnou dámu oslovil jako „cigánečku“, nejspíš bych mylně vypadal jako brutální a žádostivý chlap. Jazyk je past! Jistě také proto jsme se na ničem nedohodli, jen konstatovali, že situace Romů ve střední Evropě je strašná a že vůbec nevíme, co s tím. Když sálem zavane mráz Panel se přeléval v panel, tlumočení z asi pěti jazyků bzučelo v uších, návštěvníci Divadlo P. O. Hviezdoslava v Laurinskej ulici plnili ráno i během dne, každý večer bylo nabito. Kdo chtěl, přidával se k diskutujícím, mnozí však v pohodlných sedačkách i kratičce zdřímli. Jinak to ani nejde. Vždyť ve veletocích řečí, které podobná setkání provázejí, občas lapáte každé slovo, občas se prostě ztrácíte. Někdy se ale přihodí třeskutá chvíle, kdy sálem zavane cosi jako mráz. A právě to se dělo, když vystoupili Natalija Gorbaněvská a Viktor Fajnberg. Ano, dva z těch osmi statečných, kteří v srpnu 1968 protestovali proti okupaci Československa. S ručně psaným heslem Za vaši i naši svobodu se na Rudém náměstí nechali sebrat KGB.

Teď tedy stáli na pódiu, bělovlasý Viktor Fajnberg v džínách a flanelce, s ledabylou vizáží kovboje, a maličká brýlatá Gorbaněvská, která se skoro ztrácela v bílém plédu.

A jejich lekce, jak zůstat svobodnými či jak o svobodu usilovat, je hrozivá. Vždyť těch pár lidí se tehdy postavilo proti celé té nesmírné sovětské moci, armádám, soudům, gulagu. I proti milionům mlčících, tedy vskutku nesvobodných Východoevropanů. Přičemž věděli, že je čeká průšvih, který může skončit smrtí. Také si roky pobyli ve věznicích a psychuškách.

Fajnberg si od té doby osvojil jeden trik. Totiž praktickou ukázku, jak se ta svoboda dobývá. S pomocí zubní protézy může předvést, jak mu, sedícímu, kágébák vykopl zuby.

O čem tahle Fajnbergova lekce je? Zřejmě ukazuje, že za svobodu musí každý ručit sám, a to i osobním nasazením. Nemohou existovat zákony ani instituce, které by občanům zaručily svobodu jednou provždy. Vždy se může něco zvrtnout.

A Fajnberg nenechá sál ani vydechnout. Nepadá do vzpomínek, mluví o Čečně, o vyvražďování Čečenců, které se děje právě teď, a protestuje, aby byli dva Čečenci, čerstvě zavření na Slovensku, vydáni do Ruska, což jim právě hrozí. Proč ne? Protože tam je nejspíš zabijí, informuje nás. A přítomný Michael Kocáb vysvětluje, že například v Česku nelze Čečence vydat do Ruska bez jeho souhlasu. Poté Kocáb ukazuje do zákulisí a naznačuje, že si o podobné úpravě slovenského zákona jde právě promluvit s Radičovou. Mizí v zákulisí. No uvidíme, říká Fajnberg.

Poté promluvil též český spisovatel a apokalyptik Martin C. Putna. Přesvědčivě hovořil o smrti tří vizí, které ještě nedávno ponoukaly k obrovským nadějím. Totiž o Havlově vizi nepolitické politiky. O představě EU jako spasitelské všemocné napravovatelce všech křivd a záruce svobody. A o zklamání z novodobého mesiáše čili Obamy. Závěrečné otázky padly na Zygmunta Baumana: Tak co teď? Kde vidíte naději dnes? Nejsem prorok, nevidím do budoucnosti, odpověděl učenec.

Foto Peter Župník
Článok vyšiel v denníku Lidové noviny.