je český psychiater. Žije v Prahe. Pôsobí ako ambulantný psychiater v Inštitúte klinickej a experimentálnej medicíny (IKEM) a v súkromnom zdravotníckom centre Remedis. Je tiež sekundárnym lekárom Psychiatrickej liečebne v Bohniciach a asistentom Ústavu všeobecnej medicíny 1. Lekárskej fakulty Univerzity Karlovej v Prahe. Je autorom niekoľkých kníh, napríklad Somatizace a funkční poruchy, Babičku potrkal jelen aneb Co tomu říkáte, doktore, Úzkostný pacient, Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, Všichni žijem v blázinci a najnovšie Psychosomatická prvouka. „Po celou dobu soudu Eichmann prohlašoval, že by byl sám nikdy takové akce nepodnikal, kdyby k tomu neměl rozkaz. To bylo jádro jeho obhajoby, její začátek i konec. Poslušnost ho přiměla zplynovat na šest milionů lidí… Jeho samotného by to nikdy nenapadlo… Měl na to jen malou lopatičku, kterou pomáhal uskutečnit Vůdci jeho velké plány na novou Evropu. Jeho trvání na simplexním tvrzení – na dospělého a inteligentního člověka dost podivuhodném – přimělo amerického psychologa Stanleye Milgrama, aby zkusil, nakolik tohle alibistické prohlášení může odpovídat pravdě. Sestavil tedy experiment, v němž dokázal, že dvě třetiny ,normálních a slušných lidí’ jsou schopné pouštět do svých bližních pod tlakem nikterak významné autority elektrické šoky o síle až 450 voltů. Tam, kde tento pokus zopakovali, prokázali totéž, výjimkou bylo Německo, kde se počet poslušných vyšplhal na 80 %. Homo sapiens sapiens je nejen tvor sociální, ale jak ukazuje řada psychologických výzkumů, také tvor stádní, většina jeho příslušníků se bojí svobody a hledá vůdce. Vůdcové se rekrutují převážně z osob psychopatických, postrádajících pocit strachu a tedy působících na okolí jako jedinci charismatičtí, v lecčems přímo dokonalí. Psychopati znalí manipulace pak své predátorské sklony uplatňují jako vůdcové smečky. Krysaři umějí správně zapískat na píšťalu a slyší je potom nejen obyvatelé Hammeln. V Rusku dodnes teskní část obyvatel po velkém Stalinovi, Německo třicátých a čtyřicátých let mělo jen málo občanů, kteří nebyli fascinováni Hitlerem, KSČ dostala v roce 1946 většinu… Nebylo by nutné vzpomínat, kdyby se nevynořila nová ,železná jednota’, jak si ji její tvůrci sami pojmenovali, a lopatičky jejích ukázněných delegátů začaly poslušně kopat novou řeku. Už nebylo nutné rozdávat koblihy, máme autoritu, sice je to hovado, ale hovado pro mnohé kýžené, protože je ochotné urputně nést odpovědnost. Je na čase začít myslet, zda je moudré svěřit odpovědnost hovadu.”
Foto: Lékařská fakulta University Karlovy v Prahe