je česká spisovateľka, dramaturgička, prekladateľka nemeckých diel a literárna historička. Žije v Prahe. Vyštudovala germanistiku a bohemistiku na Filozofickej Fakulte Univerzity Karlovej v Prahe, pôsobila ako vedecká pracovníčka Ústavu pre českú literatúru Akadémie vied Českej republiky a ako dramaturgička v Divadle Na zábradlí. Je autorkou monografie o Evaldovi Schormovi Sám  sobě nepřítelem, štúdie Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou. Roku 2005 jej vyšla prozaická prvotina A  já pořád kdo to tluče. Jej druhý román Peníze od  Hitlera získal Magnesiu Literu za  prózu, tou istou cenou bola ocenená jej románová monografia Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla a  preklad knihy Herty Müllerové Rozhoupaný dech. Nasledoval román Kobold: Přebytky něhy / Přebytky lidí,  potom Příspěvek k  dějinám radosti. Na základě knihy MY 2 bol nakrútený rovnomenný film. Jej román Hodiny z olova sa odohráva v Číne, kde má zákaz vstupu a ktorý roku 2019 získal opäť ocenenie Magnesia Litera – kniha roka. Za Hodiny z olova získala iež prestížnu nemeckú cenu Brücke Berlin Preis 2022 a rakúsku cenu Literaturpreis des Landes Steiermark. Je jedinou českou autorkou, ktorá získala naprestížnejšiu literárnu cenu – Magnesiu Literu – štyrikrát: za prózu, za publicistiku, za prekladovú knihu a hlavné ocenenie Kniha roku 2019. Jej diela boli preložené do 22 jazykov. O niekoľko dní jej vychádza ďalší monumentálny román Čokoládová krev. „Pro mě je zásadní, když budu mluvit o literatuře, že například román skutečně umí říct pravdu. Umí přemýšlet v kontextu. Čím více bují dezinformace, různé fake news a nesmysly, tak si myslím, že literatura má zásadní slovo. Zapomínáme na jednu věc, že literatura, skutečně ta zásadní, často předbíhá dobu. Myslím si, že to je úkol literatury, zaznamenávat to, co je ve vzduchu. Sice se říká, že už všechno bylo napsáno, ale vždycky v každé době je něco nového ve vzduchu a nikdy nebyla taková doba, kdy by technologie, teď myslím nejen internet, ale takové ty státy samy o sobě, jako je Twitter, Facebook a Google, ovlivňovaly celé lidstvo. Dokázaly ovlivňovat dav. Víme z psychologie z různých pokusů, že i když tady bude stát bílá svíčka, je bílá, tak jakmile dav řekne, že ta svíčka je černá, tak jedinec, který tu pravdu ví, se přizpůsobí. S tím dezinformace pracují. Proto mluvím o tom, jak funguje jednotlivec a masa a dav. Myslím si, že nastala doba, kdy skutečně jedna věc je svoboda projevu, která končí v momentě, kdy přichází nenávist, a ta nenávist taky znamená, že na konci může být smrt, vraždy z nenávisti. Lež musí být trestná a každý musí mít odpovědnost za to, co napíše a co řekne. Myslím si, že se to stane. Jsem strašně ráda, že žiju v době, kdy například muži, kteří ještě před dvaceti – třiceti lety považovali za normální obtěžovat nebo znásilňovat z pozice moci své podřízené, to už je dneska nemyslitelné. Tehdy to byla norma. To znamená, že to je moje naděje – že to, co si myslíme, že je dneska norma, se za pár let změní.“
Foto: Soňa Pokorná