je český filozof a vedec. Žije v Prahe. Vyštudoval Elektrotechnickú fakultu ČVUT v Prahe, roku 1971 získal doktorát na univerzite v Berkeley v Kalifornii. Niekoľko rokov pracoval ako výskumný pracovník na Československej akadémii vied v Prahe. Zaoberá sa kybernetikou, umelou inteligenciou, kognitívnymi vedami a ich presahom do filozofie. Je docentom na Univerzite Karlovej v Prahe, pôsobí v Centre pre teoretické štúdia – transdisciplinárnom spoločnom pracovisku Univezity Karlovej a Adémie vied ČR, ktorého bol do marca 2008 riaditeľom. Prednáša tiež na Matematicko-fyzikálnej fakulte Univerzity Karlovej. Od roku 1990 je šéfredaktorom prírodovedeckého časopisu Vesmír. Ivan M. Havel je brat prezidenta Václava Havla, s ktorým patril v roku 1989 medzi zakladateľov Občianskeho fóra. Je autorom mnohých štúdií, knižne mu napríklad vyšli samizdatová Robotika, kniha filozofických rozhovorov s filozofom Zdeňkom Neubauerom Sidonia a Sakateky čtrnáctero zastavení. Jeho eseje vyšly pod názvami Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté obočí a zjitřená mysl, Zjitřená mysl a kouzelný svět a Zápisky inspektora. So spisovateľomm Michalom Ajvazom vydal knihy Snování – rok dopisů o snech, Sindibádův dům a Pokoje u moře a s Martinom C. Putnom knihu Dopisy od Olgy. Žije v Prahe. „V každém člověku je zakódovaný podvědomý pocit, že kdo je odjinud, je nepatřičný, či přímo nebezpečný. V přírodě je to běžné, třeba taková opičí smečka si hlídá teritorium velmi ostražitě. Něco takového může dřímat i v lidských seskupeních. A když se to nějak probudí a rozšíří, populista se toho ihned chytí, ale tím to taky podporuje. Ve vědě se tomu říká kladná zpětná vazba. Jenomže co je podstata demokracie? Vždyť i to slovo se tak zprofanovalo… ‘Rozhodněme si to mezi sebou demokraticky!’ řekne se v rozhádané skupině. A myslí se tím, že se bude stříhat nebo se budou tahat slámky. Já vím, demokracie je vůle lidu. Co ale s ní, když je vykonávána za cenu takové degradace pravdy! Vyhrávají ti, kteří dokážou během kampaně víc slibovat, mlžit a lhát. Rozmýšlejí voliči o tom, že jak se kdo chová v kampani, bude se chovat i ve funkci? Připadá mi, že novinové komentáře jsou vedeny v hodně empirické rovině: kolik procent lidí hlasuje tak či onak, kolik nehlasuje vůbec, jak kolísají čí preference a tak podobně. To mě příliš nezajímá, vidím tam obecnější problém. Churchill říkal, že demokracie je nejlepší ze všech nejhorších systémů. No, já bych řekl, že už nemusí být nejlepší. Jak je třeba možné, že v zemi, kde má demokracie tak silné kořeny, teď myslím Ameriku, se do nejužšího finále dostanou dva uchazeči, s nimiž má velká část voličů problém? O mně je známo, že jsem tichým zastáncem elit. A proto si myslím, že společenská elita těch, kdo jsou informovanější, přemýšlivější a vzdělanější, by měla mít při hlasování větší váhu. Ano, zní to naivně a bezpochyby nedemokraticky. Ale demokracii by to pomohlo. A jak to zařídit? Kdosi mi říkal, že můj bratr se jednou bavil s Mitterrandem a shodli se, byť nepříliš vážně, že by lidi mohli například dělat zkoušky z občanské nauky, a teprve pak by získali volební právo.“
Foto: Knihovna Václava Havla